Jak jsme koupili dům. #2 - Insolvence

20:43 Michelle B 2 Comments

Že jsme se rozhodli koupit dům jste se mohli dočíst v minulym článku. - http://bemichelles.blogspot.com/2018/01/jak-jsme-koupili-dum-1.html

Že to nebylo uplně jednoduchý se dozvíte ve všech dalších článcích.

A v tomhle?
V tomhle se dozvíte, jak jsme si to málem rozmysleli.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Minulý článek jsem končila takovým cizím slovíčkem. Teda... Alespoň pro mě bylo cizí. Ono je totiž důležitý, že nás v těch školách učí logaritmy a oxymoróny a počítat příklady bez čísel. ALE! Jak si vypočítat daně, jak si zažádat o hypotéku, nebo třeba co to je podělaná insolvence - to už tak důležitý neni. Zřejmě.

Takže, co je to insolvence? I když to tak zní, tak to není ani sprostý slovo, ani žádný zaklínadlo.
Mohla bych vám sem nakopírovat celou tu definici z Googlu, která je určitě velmi moudrá, ale mě toho třeba moc neřekla.
A tak mě nenapadlo nic jinýho, než zavolat tý naší poradkyni, aniž bych se nejdřív zamyslela nad tím, jestli teď nebudu za blbce, že neznám tak důležitou věc.

Hned jsem na ní vyhrkla, že jsme si teda už jeden baráček vyhlídli, ale že je u toho napsaný prodej v insolvenčním řízení, a co to jako znamená, a jestli má cenu ten baráček vůbec vidět, natož ho kupovat, a co nám jeho koupí může hrozit.

Paní J. mi všechno polopatě vysvětlila, (díkybohu jak pro debílky).
Takže s insolvencí se to teda má tak:
Člověk si naseká dluhy. Většinou se pak ty dluhy snaží splatit tím, že si na ně vezme půjčku. A co většinou přijde pak? Správně, další dluhy. Ztrácí nad svýma dluhama kontrolu, nedokáže je splácet, a nebo taky jednoduše nechce. Taková situace má různý řešení a jedním z nich je osobní bankrot (oddlužení).
To byl "náš" případ. Majitel domu na sebe vyhlásil osobní bankrot. Takový člověk pak nemusí splatit celou dlužnou částku. Ale aby mohl splatit alespoň část svých dluhů, jeho majetek se dostane do insolvenčního řízení a nabídne se k prodeji.
Majetek se pak prodává lehce pod cenou, ale protože všechno má svý mínusy, tak i tohle si žádá menší oběť. Prodej v insolvenci je totiž běh na delší trať, než běžná koupě nemovitosti. A kromě toho, že to časově trvý dýl, je s tím taky větší papírování a občas jsou problémy s majiteli nemovitosti, jelikož jsou vlastně nucený prodat svojí střechu nad hlavou a kolikrát se s nima fakt těžko spolupracuje. Dost často se taky stává, že se z nemovitosti prostě nehnou. A i když už je třeba nemovitost oficiálně vaše, nemůžete je jen tak vyhodit na ulici. A zase se to táhne.
(https://www.pexels.com/photo/u-s-dollar-bills-pin-down-on-the-ground-164474/)
Další den jsme teda volali makléřce, že máme o dům zájem, a že bysme chtěli uskutečnit prohlídku. Paní se na chvíli odmlčela a pak řekla, že to bude muset domluvit s majiteli, ale že prohlídka určitě bude.

O pár dní později stále nic. Žádný hovor, žádná sms, žádný email. Prostě nic.
Tak zvedám telefon zase já a volám makléřce. Z její strany se ozývalo takový to zdlouhavý "Nooooo,..." a "hmmmmm" a já už byla smířená s tím, že barák nebude. Začalo se totiž dít přesně to, o čem mluvila paní J.
Majitelka domu schválně nebrala telefon, a když ho zvedla, nedokázala říct přesný datum a čas, kdy by svolila k prohlídce domu.

Naštěstí v insolvenčnim řízení hraje roli ještě jedna větší postavička a tou je insolvenční správce, který za dlužníky operuje. Podepisuje za ně smlouvy, jedná s realitkou a s kupujícími a má v pravomoci i to, vyřadit dlužníky z insolvence, pokud nebudou spolupracovat. A tím jim zatnout tipec a vlastně jim znemožnit, aby se z těch dluhů nějak snadnějc vyhrabali.
Díky bohu si na ně správce dupnul a během pár dní jsme se na dům jeli podívat.

Na prohlídku jsme samozřejmě nejeli sami, protože stavbám prd rozumíme. Je dobrý si taky připravit spoustu otázek a snažit se na ně získat odpovědi, ideálně se o nich přesvědčit na vlastní oči. Majitelé toho totiž sami od sebe moc nenamluví, když jim najednou v baráku šmejdí cizí lidi, co je "chtějí vystrnadit z baráku."

Když jsme dorazili na místo, makléřka na nás už čekala před domem. Pár prohlídek jsme už předtím absolvovali, takže jsme věděli, jak taková prohlídka vypadá. Jenže nic z toho nebyly domy v insolvenci, takže tahle samozřejmě vypadala uplně jinak.. (Jak jsem řekla, majitelka domu toho zrovna sama od sebe moc nenamluvila, ale odpovědi na naše otázky jsme naštěstí dostali.)
Po prohlídce domu jsme se vydali na zahradu. Ta byla krásná, udržovaná, s gařáží, krásnou pergolou, krbem a udírnou. Všude byly stromky, keře, kytky a klid. Nádhera.

Byl červenec 2017, my zavolali makléřce, že to berem. Během pár dnů jsme podepsali rezervační smlouvu, složili rezervační poplatek a teď se to mohlo rozjet.
(Photo by rawpixel.com from Pexels)
No, ale ono se to začlo spíš loudat.. 
V dalším článku shrnu všechny ty schůzky a papírování, co jsme museli oběhat. Všechny ty nervy, který jsme ztratili. Všechny ty kapky potu, co z nás tekly. A všechny ty nadávky, co nám běžely hlavou..

Protože vědět tohle dopředu, asi bych se na to z vysoka vyprdla.


2 komentáře:

  1. Tak doufám, že teď o pár měsíců později už jste se někam hnuli! Já jsme na jednu stranu ráda, že na tohle nemáme peníze, jinak by mě u toho dozajisté klepla pepka:D

    OdpovědětVymazat
  2. No tak to je teda pech. A to jste se rozhodně museli ještě dlouho vzpamatovávat z toho co přišlo poté, co jste otevřeli insolvenční rejstřík, že? Já jsem z toho byla také paf. Jelikož manžílek koupil garáž a to byla ta stejná pakáž. Hrozné na tom je, že se v těch věcech běžný občas nevyzná.

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥