Co s nešikovnýma rukama? #3

10:00 Michelle B 1 Comments

Tenhle článek jsem měla rozepsaný ještě tak rok zpátky. Jenže, jak už jsem psala v minulým článku, na blog jsem se nějakou chvíli vyprdla. Tak aby se mi ale uplně neztratil, tak ho sem dám i s původním textem. :)

Nedávno jsem byla kvůli nemoci pár týdnů doma. Spousta kolegů mi psalo, jak už se určitě těším do práce, jak se doma musím děsně nudit. A jak ten čas vůbec neutíká, když jste takhle dlouho doma.

Kulový!

Já konečně měla víc času a pustila se s těma svýma rukama zas do něčeho novýho. :)
Začala jsem si tak trochu doma šmodrchat a vzniklo z toho toto.
Pak mě napadlo využít přízi i na něco lepšího a zkusila jsem si háčkovat. Upozorňuju, že tohle byl můj uplně první pokus, a protože jsem fakt tatar, nemohla jsem začít třeba od obyčejnýho řetízku. Já se pustila do povlaku na polštář se vzorem... :D

A co vy a ruční práce? :) 

1 komentářů:

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥

SLOVENSKO| Slnečné jazerá, festival GRAPE

17:44 Michelle B 2 Comments

Je to víc než rok zpátky, co se tady naposled objevila nějaká moje aktivita. Články nepřibejvaly ani v konceptech, ale ani v mojí hlavě. Na svět internetu a vlastně tak trochu i na ten svět okolo jsem zanevřela. Nechápala jsem, proč jsem vlastně kdy začínala psát, nebo fotit... Důvod byl naprosto jednoduchej.. Potkaly mě v životě dost nepříjemný situace. Situace, do kterých se dřív nebo pozdějc dostane asi každej z nás a každej se s tím vypořádává tak nějak po svým. Ve zkratce to bylo úmrtí v rodině, poměrně blízký osoby, kterou jsem navíc pár let neviděla. A rozpad osmiletýho vztahu. Během jednoho měsíce. V takovejch chvílích si člověk uvědomí, jak moc je křehkej, jak moc některý věci bolí, jak některý věci prostě vrátit nejde a jak moc je člověk v tomhle bemocnej.

Všechno se zas ale snad v lepší obrací, já po roce pomalu sbírám síly i náladu, a tak jsem si řekla, co se nevrátit i ke starým zálibám. Tak jsem tu teď s článkem o týdnu stráveném v sousedním Slovensku - mém srdečním místě. ♥

První zastávka byla v Senci, konkrétně v kempu Slnečné jazerá, kam mě naši brávali už jako malou holku. Na tohle místo mám spoustu vzpomínek, jezdili jsme tam s bratrancem a sestřenkama, ještě jako malý děcka. Teda...Já byla děcko a oni puberťáci.. Teď už tam byli se svýma ženama/manželama a dětma. Ale co se divim, naposled jsem tam byla v tom roce, kdy od Ega vyšla písnička Žijeme len raz. Tenhle letní hit jsem  tenrkát za to léto slyšela tak bambilionkrát. Víte proč? Páč ho Egáč natáčel přesně na tomhle místě. Takže vám říkám, hrálo to tam ze všech stran, ze všech barů, hospod, rychlých občerstvení, rádií, zpívaly si to tam snad i ryby ve vodě.. To léto se z toho stala místní hymna, nebo co..
Vrátit se tam bylo úžasný. Moc se tam toho nezměnilo, takže to tam vypadalo přesně tak, jak jsem si to pamatovala. ♥ Spousta restaurací, skoro žádný suvenýry, nekonečný koupání, pivo, na každym kroku varená kukurica, včetně jedný malý starý babičky, která je snad nesmrtelná. A na konci areálu jeden malej karavan s trdelníkama. Čas se tam teda uplně nezastavil, proběhly tam nějaký rekonstrukce, ale kromě toho tam mezi restauracema přibylo jedno vmáčknutý místo, který fungovalo jako bar, kde jste si mohli v klidu vychutnat nějakej ten drink. Zároveň vás ale vedle u okýnka praštila do nosu neskutečná vůně. Shisha bar. Na výběr asi z dvaceti různejch příchutí tabáku, který jste mohli i libovolně míchat. Skvělý místo. Hudba, drinky, vodnice a výhled na vodu. Kdybych tam byla tejden, každej večer by patřil právě tomuhle místu. Ten večer, co jsme tam byli naposled, bylo i karaoke.
V tu dobu byly na Slovensku třicítky, teplota šla dolů až k večeru, ale stejně.. Pro pobyt u vody teda naprosto ideální počasí.
No, jenže pak přišel Grape a nám to horko začalo připadat jako naše smrt. No co, aspoň jsme se vrátili opálení. :)) Každopádně když to vezmu ve zkratce - počasí smrtelný, jídlo výborný, lidi milý a teplý (jako fakt jsem nikdy tolik homosexuálních párů na fesťáku nepotkala), pivo studený a nálada skvělá. ♥ Byla to pecka a já u toho díky magazínu MonsterMusic byla s foťákem. Měli jsme rozjednaný tři rozhovory - Tove Lo - ta nás ale odmítla hned, The Kooks - ti se v pátek zacpali v dopravní zácpě, takže nás nestihli, a Superorganism - s kterýma nám rozhovor překazila bouřka. Takže jsme odjeli s prázdnou, ale poučený, že s celebritama to fakt neni sranda. A s počasím taky ne.
Jediný, na co bych měla připomínku, je organizace. Ale ta se prostě na tak velikým festivalu asi nedá dotáhnout k úplný dokonalosti. S redaktorem jsme prostě nepřišli na to, kde je press centrum (kam si obvykle chodí novináři vyhledávat informace, postovat články, fotografové upravovat a postovat fotoreporty). A tak jsme se oba omylem (naším i sekuriťáků) první den vyskytovali kdesi v backstage mezi kapelama.. :D

Ale jinak to bylo boží.
Přidávám malou ochutnávku fotek a kdo by chtěl, přidám i odkazy
Reportáž z celýho Grape
Fotoreport 1. den
Fotoreport 2. den

Black Honey
Welshly Arms
Tom Grennan
The Kooks
The Kooks
Medial Banana ♥
Medial Banana
The Vaccines

A co vaše vzpomínky na léto? :) 

2 komentářů:

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥