R A D O S T

20:39 Michelle B 4 Comments

Je sranda, jak si s váma občas příroda dokáže zahrávat.
A je skvělý, jak i to špatný počasí vám dokáže vytvořit úsměv na rtech.
 

Ale hezky popořádku.

Poslední dobou jsem neměla moc šťastný období - což se projevilo i na blogu. Neměla jsem náladu na nic, na žádnej z mých koníčků, na písničky, na filmy, na sebe.


Prostě na nic. 

A byla jsem sama na sebe pěkně naštvaná.. Že nemám z ničeho radost. Že se skoro ani neusměju. 

Ale to si tak jednou šlapu pěšky z práce.. A najednou začaly padat kroupy. Já, frajerka, už v jarní bundě a v keckách (tak před měsícem, kdy vysvitlo první teplý slunko, ale pořád bylo mínus stopadesát stupňů a medvědi ještě spali). A ty kroupy začaly padat ještě víc. A pak do toho začalo sněžit.

Všude kolem mě bylo vidět, jak si lidi nasazovali kapuce, zapínali bundy a schovávali se, kde mohli. A já? Já ne. Já rozepnutou bundu, rozevlátý vlasy (který se brzo změnily na styl zmoklá slepice), a takovej ten podivnej úsměv, kdy se prostě usmíváte, ale sami nevíte proč.

Řidiči v autech na mě házeli lítostivý pohledy (a věřím, že mít tak o 10 let míň, tak mi snad i zastaví, nabídnou mi bonbón a lákaj mě do auťáku pod příslibem bezpečnýho odvozu domů), chodci na mě taky házeli lítostivý pohledy a jedno dítě na mě dokonce z autobusu ukázalo fa*áče (což v tý situaci moc nedává smysl, tomu jsem se asi prostě jen nelíbila.) Ale já měla prostě takovou podivnou radost.


R A D O S T .

Člověk si kolikrát ani neuvědomí, jak vzácnej je to pocit. 
Jak málo občas radost dostává, a jak málo jí kolikrát dokáže darovat.  
A jak málo vlastně stačí, abyste někomu (i sobě) vykouzlili úsměv na tváři.

Nedávno jsem na Facebookovou stránku (KLIK) psala příspěvek o tom, jak mi v práci udělal radost jeden (pohádkovej) dědeček.
Mám tam ale všehovšudy 8 lidí, takže bych ho ráda napsala i sem:

"Ať byl dnešek sebehorší, mám pocit, že končit bude skvěle.

Od rána na mě byl v práci každej protivnej, vylejval si na mě mindráky.. Asi nějaký erupce na Slunci, nebo co.

Jenže pak přišel starší pán s menší prosbou, já mu pomohla a vypadlo z něj: "Děkuju vám slečno, pěkný den. Jo! A máte moc krásný oči.

Takže až budete dneska mluvit s prodavačkou, pošťačkou, bankéřkou, pojišťovačkou, řidičkou a kymkoliv jinym, tak jim taky něco pochvalte, ať maj lepší den!"

Jinej den mi jinej dědeček přinesl sněženku.
A jinej zase čokoládu.
(Sakra, vypadá to, že se těm dědečkům nějak líbim.)


Nebojte se rozdávat radost.
A už vůbec se nebojte jí dávat i sami sobě. Protože kdo jinej vás může udělat nejšťastnější, než vy sami.

A vůbec, zkuste hledat radost i v tom, co vás obvykle neuvěřitelně štve. Ať už je to počasí, jakákoliv činnost, nebo povinnost. A nebo třeba člověk. :)

Michelle ♥





4 komentáře:

  1. To je krásné! ;-) Pravdou je, že mnohdy stačí opravdu málo a i to málo je zadarmo a přeci jen je to skoro vzácné, třeba takový úsměv :-) Dokáže potěšit i od neznámého člověka a umí vyvolat i řetězovou reakci v jeho rozdávání :-) Ať se Ti daří! ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Občas mívám taky takové to období, kdy prostě nemám náladu vůbec na nic a přijdu si jako prázdné tělo bez duše. Vždycky se to ale po nějaké době zlomí - hlavně mám úžasné kamarády, kteří mě vždy podrží a snaží se mě nějakým způsobem namotivovat. :)
    vanilková Cath

    OdpovědětVymazat
  3. Poslední dobou jsem také nějaká bez nálady a nic mě nebaví a do ničeho se mi nechce. Ale pak právě přijde úplně obyčejný okamžik a mně se na tváři uhnízdí úsměv. Jen tak. A tak to má přece být! :))
    Jinak ten dědeček je určitě velmi moudrý muž. A souhlasím s ním. S jeho "poselstvím". A přeji ti ještě více tak milým dědečků. Více sněženek, pochval i čokolád! :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný článek, já se v poslední době moc neraduji, protože to, co mi činilo radost největší už není. Nicméně mimo to jsem se o to snažila a snažím se ji rozdávat. přeci jen může mít někdo lepší den, když ne já :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší, děkuju vám ♥