Michelle B

Je to už nějakej ten pátek, co přestalo období "Ráno je mi zima, tak se radši nabalim. A co, že mi odpoledne bude horko.." a naopak tu máme to proč-je-mi-furt-taková-zima období. Ten čas, který je sice plný sluníčkovejch článků o vánocích, skořici, svetrech a horký čokoládě, ale nikdo už se nezmiňuje o těch nechutnejch změnách počasí kdy ráno prší, dopoledne sněží, odpoledne mrzne a večer se kloužete po zadku. A navíc, ať je jakákoliv část dne, tak je prostě zima.
A to mě štve.

Každopádně já tu mám ještě pár fotek z podzimu, který se sice dostaly na facebook, i instagram, ale tady na blogu to má stejně vždycky největší sledovanost. ~~(Nechápu.)~~
Ať se líbí. :)

Za jakoukoliv odezvu tisíckrát díky!

Sice jsem dneska chtěla vydat úplně jiný článek, ale tohle, co se mi dneska stalo, to prostě musim vypustit do světa.

Nevíte někdo, jestli mají dneska Bradavice nějaký výročí, někdo z kouzelníků má narozeniny, nebo banda smrtijedů vyhrála v našich volbách? Protože dneska se to prostě Potterem kolem mě jen hemží.
Možná mi jen vesmír dává najevo, že se konečně objeví ten přijímací dopis.

(Zdroj: http://myhomedecorideas.xyz/)

RÁNO
Momentálně pracuju v hypermarketu. Kromě jídla a lubrikantů tu samozřejmě prodáváme i nepotravinový zboží - hrnce, pánvičky, hračky a knížky.
Hned ráno jsem šla do skladu do kanclu pro nějaký papíry. Vejdu a zaseknu se, protože vidim, že u stolu mýho manažera jsou čtyři kolegové z různých oddělení a tak divně se chovaj. Kolektiv jsme poměrně mladej, cca 20-25 let, takže si prostě představte tři mladý cácory a jednoho zajíce, jak do něčeho společně čumí, něco říkaj a divně se hejbou.
V tu chvíli, kdy jsem vlezla dovnitř se na mě všichni otočili a začali se smát. Tak jsem si říkala, jestli jsem debil já nebo oni.
Oni se ale pak trošku rozestoupili a já na stole uviděla papírovou bednu plnou ňákejch žlutejch věcí a kolega jednu z těch žlutejch věcí držel v ruce. Byla to knížka.
A ano, uhádli jste. Byl to novej Potter ♥♥ (a ano, teprv teď přišel k nám do prodeje. a ano, ty čtyři pošuci si prostě v pracovní době rozdělili role a "hráli" tam divadýlko)

DOPOLEDNE
Jak už jsem řekla, pracuju v krámu. Takže denně vidim stovky lidí. A ikdyž jsme malý a zaostalý město, už asi třikrát se mi poštěstilo slyšet, jak rodič na svý dítě řve nečeský jméno - jednou to byl James, pak to byla Mia a dneska? Dneska si tak stojim v uličce s hračkama, kde se toulá malej klučík. Přijde za nim (asi) taťka a vypadne z něj. "Nech to Harry, nebo se bude pani prodavačka zlobit, že jí tu děláš bordel." .. V tu chvíli jsem si spíš vzpomněla na Marva ze Sám doma a jeho "Harry! Jdu do baráku!" .. ale teď večer si říkám, že to prostě byl jednoznačně malej Potter bez jizvy.

ODPOLEDNE
Tim ale bradavický náznaky nekončily.

Cesta z práce byla klasicky pěšky. Nesu si tak tu tašku s nákupem, zadumaná, čumim do země. Když v tom přijdu na přechod, čekám, až mě ňákej šmoula pustí a najednou si to kolem mě prosviští červený auto s nápisem LUMOS.
Haha, tma sice ještě nebyla, ale reklama dobrá. Kdo by neznal to rozsvicející kouzlo.

Teď mě tak napadl fakt dobrej nápad. Jestli si třeba někdy já nebo někdo z blízkých otevře obchod se svítidlama (což asi nehrozí), musim mu vnutit název obchodu LUMOS MAXIMA :))

No a pak se stala ta největší pecka.
Všichni známe Dobbyho, že jo ?

Všichni jsme mu přáli, když dostal ponožku a osvobodil se.
Hah, tak se koukněte, co mi dneska přistálo na facebooku ve zprávách. :))

Já si z něj udělala trošku srandu, ale kdo máte větší soucit, najděte si ho a ty ponožky mu pošlete, prosim.

Fakt by mě zajímalo, jestli jsem dneska prostě jen moc velkej blázen a snílek, nebo mi chtěl jen vesmír naznačit, že dopis pro mě už je na cestě ♥♥ (trošku pozdě, ale přece!).
Každopádně vyjít teď ven a vidět třeba bílou sovu, klofana nebo testrála (toho bych vlastně neviděla) tak asi na místě umřu.

Oukej, tak snad už příště normálnější článek. :))

Michelle ♥

Jak to tak na podzim bývá, kromě šílenství okolo pumpkin spiced latte a svíček od Yankee Candle propukne taky jedná taková mánie kolem dýní.

Jako barbar se veřejně přiznávám, že jsem ani jednu z těch tří věcí zatím neochutnala ani neovoněla.

Co ale dělám ráda každý rok je zdobení domácnosti. To vlastně dělám pořád, ale co.

A tak jsem při pravidelnym projíždění internetu narazila na zajímavý nápady, o který bych se s váma chtěla podělit. :))

Vydlabávání dýní zná každej ňouma. Co takhle s ní letos naložit trošku jinak? :))
Vyrob si...
1. ...SVÍCEN

(Zdroj: http://www.designlovefest.com/2015/10/make-it-pumpkin-lanterns

Stačí dýni vydlabat, tak jako je zvykem, ale místo vyřezávání strašidelnejch obličejů do ní prostě jen vyvrtejte díry podle libosti.
Pak už stačí jen vložit svíčku :)
(Podrobnější návod ve zdroji obrázku :))

2. ...BASIC DEKORACI

(Zdroj: http://www.homeyohmy.com/diy-paint-splattered-pumpkins/)

Protože "bejzyk" teď prostě frčí. To nepopřeš.
Všichni maj bílej Iphone, bílej pokoj, bílej nábytek, bílý trička a bílý nehty. A občas i vybíleno v hlavě. Tak proč nemít vybílenou dýní? :))

Návod není potřeba. Myslim.

Ale protože vás mám ráda, tak ho sem napíšu.

Krok 1: Kupte dýni.
Krok 2: Přineste dýni k sobě domů. (jiný místo se nepřipouští - vyjma mého domu:))
Krok 3: Nabarvěte dýni na bílo. Vhodná je i jakákoliv jiná barva, ale musí být bejzyk. Nějaká lososová, meruňková nebo mint. Co na tom, že moc lidí neví, jak taková barva vlastně vypadá. Barvu pak nechte zaschnout.
Krok 4: Vezměte štětec, kontrastní barvu k té podkladové a udělejte nepořádek. Co nepořádek, pořádnej bordel!
Krok 5: Vystavte si tu bílou dýni někam k bílý zdi, ať je pořádně vidět!

3. ...BAREVNOU DEKORACI
(..proč se mi nejvíc líbí věci, u kterejch se člověk může pořádně zaprasit? :))

Who says Halloween has to be black and orange? These rainbow melted crayon pumpkins are so pretty. Perfect for the season!

Tahle dekorace mi přijde extra super roztomilá, ikdyž na ní nic moc roztomilýho neni. Vlastně by se mi ani do interiéru nehodila, a samotná výroba určitě nedopadne jako na obrázku, ale obrázek je to prostě fajn :))

Podrobnější návod najdete na webu DREAM A LITTLE BIGGER, ze kterého taky obrázek pochází . :))
Jen se musíte potrápit s angličtinou.

4. ...HRNEČEK NA HORKOU ČOKOLÁDU

(Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/572027590154284061/)

Ne, rozhodně do toho hrnečku nesmíš dát nic jinčího, kromě horký čokolády! Šlehačka na ní totiž udělá Jacku Skellingtonovi parádní hřívu :))

K výrobě týhle srandy postačí bílý hrníček a černý fix na keramiku. Osobně tyhle fixy nakupuju nejradši v Nanu Nana - to mi připomíná - nebudete tam mít někdo z vás cestu? :)) Zásoby mi došly a nejbližší mám tak 120km :D štědře se odměníím :)

Hrneček vždycky musíte odmastit, aby na něj fix líp chytal. Pak už stačí mít jen šikovný ruce, fantazii nebo předlohu a jedem :)) když něco zkazíte nebo někde přetáhnete, nemusíte zoufat, vodou nebo odlakovačem čáru smáznete a jedete dál.

Pak už stačí hrnek nechat zaschnout a v případě zapékací fixy ještě zapéct. :))

A hurá na čokoládu!

5. ...DEKORACI Z DRÁTKU

(Zdroj: http://ohsobeautifulpaper.com/2014/11/diy-wire-leaf-fall-table-decor/)

Jeden z těch jednodušších návodů, který ve finále u mě skončí katastroficky. :))

Postačí vám k tomu drátek, kleštičky a předloha.

A nebo pokud jste dost šikovní, to zkuste bez předlohy. Stačí si vytisknout/představit motiv, ustřihnout drátek a pak drátek pomalu tvarovat. Chce to motiv, kde vám stačí jet "jedním tahem", jinak byste museli drátek na sebe různě navazovat a to už by nevypadalo tak hezky.

Až budete hotový, drátek na konci jen zamotáte. :))

.. A JEDNA KRAVINKA NA ZÁVĚR

(Zdroj: http://www.blueistyleblog.com/2014/09/PumpkinTicTacToe.html)

Všichni moc dobře známe piškvorky, žee?? :))
Tyhle se sice nedají hrát při hodině pod lavicí (ikdyž i takový umělci by se našli..), ale jsou prostě super! :D

Osobně bych nejradši vytvořila všechno, na co přijdu. Ale kdo by to pak skladoval.
Navíc se budeme nejspíš (doufám!) znovu stěhovat, a tak si nějaký vyrábění dekorací a blbinek nechám asi až na to vánoční období.

Ale vy vyrábějte a tvořte!
Proč?
Protože to posiluje ducha. Nebo jakýho ďasa. Prostě je to super odreagování a lepší než civět do zdi :))

Tak zase páčko,

Michelle ♥

Zrovna včera, když jsem nahrávala další fotky na Facebook, jsem si uvědomila, že vlastně na facebooku skoro nikoho nemám :D
A tak je nemá ani kdo vidět.

A jelikož se tyhle fotky neobjevily ani na instagramu, tak je šoupnu sem. :)) aby nezůstaly zapomenutý. aby jim nebylo smutno.

Tak tady menší výběr mých fotek za poslední dobu.
Ráda bych vás ale tímto na svůj facebook pozvala. :) Pokud se ti moje fotky líbí, a nechceš, aby ti nějaký další unikly, tak mrkni na facebookovou stránku blogu, kam hážu skoro všechno, co se jinam nedostane! :))

Takhle nějak to naše škvrně šmíruje, jestli je někdo na blízku. když je, zavře i to druhý oko. a když neni, stane se z něj král jelimán, co šlápnul na lego - nebo aspoň to si představim pod zvukama, který vydává.

Tady to byl ještě prcek. teď už je tak třikrát větší, pětkrát víc jí, kadí desetkrát větší bobky, který cca stejně tolik smrděj.

Zvykání na nový domov zvládala tahle příšerka celkem bravůrně. Jen jsme si s přítelem řekli, že mimčo asi počká dalších stopadesát let. protože sotva jsme zvládali vstávat k tomuhle prckovi, když se mu chvílema stejskalo. natož pak vstávat k tý řvoucí mašině na bobky.

ne, tohle už nepatří do sekce domácích mazlíčků.
tuhle příšeru jsem vyfotila v lese. a ikdyž má ve skutečnosti asi čtyři cenťáky, po týhle fotce se toho začnu bát.
věřte mi, vetřelci existujou!

Další článek bude brzo, brzi/yčko -- hmm, schválně kdo si pamatuje na tenhle školní chytáček?? :)) -- Zatím se mějte fanfárově. :))

Michelle ♥

Ikdyž je focení mým největším a asi i nejdýl trvajícím koníčkem, občas prostě do článku potřebuju fotku hned a okamžitě. A nechci se babrat se "stajlováním" věcí, nastavováním foťáku a další úpravou.
A mít super fotky k článku je nutnost. Protože přiznejme si, i jídlo jíte očima, takže i články vám budou čtenáři hltat, když bude na co koukat. :))

Dobrá zpráva je, že k hezkým fotkám nemusíte být vůbec superextra fotograf. (záměrně neříkám novinka, protože tohle už všichni známe.hihi) A ikdybyste byli super fotograf, i takový občas mívaj svůj línej den. Takže ještě že existujou weby, kde se dají takový šikovný fotky pořídit zadarmo a celkem snadno. O:)

Samozřejmě se dá použít i strejda Google, nebo We♥it, ale ty ne vždycky nabízí to, co já zrovna hledám. Navíc si tam musíte dát pozor, jestli náhodou fotka není chráněná a vy tak nebudete za zlodějíčka. A proto jsem si dneska připravila článek, kam na fotky zadáčo chodím já. :))

Čauves. (:

chci se ohlásit, že jsem neumřela, a ani tenhle blog. A že nás to v nejbližší době určitě ani nepotká.
Jenom se mnou moc nekomunikovala technika. Opět.
Pracovala jsem na novym designu a když už to vypadalo, že to bude hotový, prostě se mi noťas nekamarádil s internetem a tak to celý zabralo větší chvíli než jsem čekala.
No a taky byly na programu i jiný věci.

A jaký?

Kdo tu moje výplody čte už delší dobu, mohl si dost dobře všimnout, že moje hlavní koníčky jsou focení a hudba. Předevšim hudební fesťáky.
A mě se povedlo tyhle dvě věci spojit. Neuvěřitelný! ~~Aspoň pro mě.~~

UPOZORNĚNÍ! Následující odstavce budou plný optimismu a keců, takže koho to netankuje, může to rovnou zavřít. A já se vůbec nebudu divit. Články plný pozitivních a motivačních výplodů jsem taky vždycky nesnášela. Dokud mě nepotkalo tohle.

Možná se vám chci jen pochlubit, možná mám takovou radost, že jí chci rozhodit i mezi vás a možná vás chci taky trochu nabudit. :)
Už v loňskym roce jsem na festivalu Rock for People slintala z toho, že bych jednou chtěla fotit takovýhle akce. Akce venku, kde je hudba, víc i míň slavný lidi, opilý lidi, aktivity pro ty opilý lidi, soutěže a atrakce. Zamilovala jsem se do všech těch lidí s foťákama, který stojí pod stageí a ty slavný hvězdy s neuvěřitelnym hlasem mají na dosah ruky. A taky se všude dostanou, vlezou vám pomalu i do jídla, motají se okolo vás, když jste nějak vtipně oblečený, nebo právě skáčete kvůli osmi gigový flešce na skákacim míči s pivem v ruce a nebo jste právě vyšlápli rozteklou zmrzku, narazili si zadek a vycmrndali na sebe půlku čínskejch nudlí. V normálnim životě by vás lidi přinejmenšim vyfakovali, že proč je jako fotíte. Ale na fesťácích se na vás usmějou, hodí vtipnej ksicht a pokud jsou toho schopný, tak vám i zapózujou.
A prostě jsem se minulý léto zařekla, že tohle si jednou splnim! Že budu fotit velký hudební festivaly!
Ale ke splnění jsem potřebovala získat akreditaci. Ale akreditaci vám nikdo nedá, pokud neděláte pro magazín, nebo sami nepíšete čtenej hudební blog.. Jenže rozjíždět svůj vlastní hudební magazín? Pff, tak na to nemáš holka. Sotva si dokážeš měsíc v kuse psát do diáře. Natož psát třeba denně články do hudebního magazínu. Haha. Tak nic, máš po prd*li.

No ale víte co? Trvalo to jen rok! Jen jedinej rok. A stalo se.

Začalo to tím, že jsem hned po RfP koukala po menších fesťácích, kam by mě s foťákem pustili i bez akreditace. A tak jsem si hned v červenci tak trochu splnila můj sen a fotila na Jatka festu. Teď zpětně absolutně nechápu, jak se mi tohle mohlo povést. Já s foťákem sotva vylezla z baráku a vytáhnout ho před lidma? No to byla moje noční můra. Ale nějaký to pivo udělalo svoje a lidi mě nezajímali. Bavilo mě to, ale nebylo to ono. Já chtěla víc.
No a pak jsem tomu celý rok nevěnovala žádnou pozornost. (Což neni uplně příkladný chovaní, jak si jít za svým snem, haha.)
Jednoho večera na začátku června tohohle roku jsem brouzdala po netu. Napadlo mě zkusit vyhledat inzeráty, kde by hudební magazíny nabízely rozšíření týmu. Překvapivě nikde nic.
Ale já jsem holka zvídavá a prošmejdila jsem ten večer snad každej hudební magazín a portál nabízející práci. Vida, snaha se vyplatila, inzerát nalezen. Ale cože?! On je už víc jak půl roku starej? Sakra! No nic.. No, stejně to zkusim.. Sesmolila jsem teda email, přihodila pár ukázkovejch fotek z Jatkafestu a vložila i odkaz na blog. (Kdyby byl někdo náhodou aktivista a chtěl si mě proklepnout.)

Nooo, tady to ale teprv začalo. Email se mi vrátil, že prej adresa neexistuje. COOOOŽE?!! To musí bejt znamení. Asi se na to vykašlu. Prostě nebudu fotit. Kašlu na to, fakt.
Začal se ve mě odehrávat vnitřní boj. Pfff, stejně na to nemám, fakt na to prdim.. Když ale já bych to fakt chtěla dělat.. No jo, ale techniku na to taky nemám.. Ale zase nějak začít musim.. Hah, už vidim všechny ty týpky s teleobjektivama, jak se tam tomu mýmu kanónku smějou.. Ale na ostatní se přece můžu vykašlat, oni taky nějak začínali..
No a tohle trvalo tak hodinu, možná dvě. Pak následovala další půlhodinka znovuodesílání emailu, kterej se mi ale jakousi záhadou pořád vracel. No ikdyž záhada to moc nebyla. Slečna, který jsem posílala email, už v redakci nedělala, tudíž email byl neplatnej. Takže teď už jen stačilo najít tu novou a kontakt na ni. Voila, po pěti minutách mám vyhráno a můj prst nenápadně krouží nad Enterem. Odeslat, neodeslat, odeslat, neodeslat? Nemít v tu chvíli vedle sebe Hermionu se strojem času, věšteckou kouli a přítele na telefonu, asi by tam ten prst kroužil ještě zejtra.

Email jsem překvapivě odeslala a odpověď přišla během chvilky. Že prej zkouknou fotky i blog a ozvou se. A že ikdyž byl inzerát půl roku starej, ozvala jsem se právě ve chvíli, kdy chtěli vyvěsit novej.
No tak to je gól.

Další den se mi slečna ozvala, že mě berou. No nemusim asi vůbec říkat, že jsem se štěstím málem počůrala. Haha. Ještě ten den jsme si vyměnili fejsbuky a začali si dopisovat víc.
Bylo zrovna asi 10 dní před Rock for People, na který jsem už měla koupený lístek. Najednou z ní vypadlo, že na RfP nemaj žádnýho fotografa, ale na akreditaci už je asi pozdě. Neva, prej se mě tam stejně pokusí dotlačit.

JAKOŽE COŽE?!

Dámy a pánové, rok po tom, co jsem o tom snila.. 6 dní před samotným festivalem mi bylo oznámeno, že tam jedu fotit! Zbejvalo jen narychlo prodat lístek, nabít baterku, vyčistit paměťovku, sbalit spacák, nabarvit vlasy a tradá!

Asi nemusim zdůrazňovat, jak moc velkou euforii jsem v tu chvíli prožívala. Prostě přesně rok po tom, co jsem se opilá procházela po RfP a řekla si, že jednou tam budu fotit, jsem fakt chodila opilá po areále a fotila.

Takže lidi, ať jste sebevíc stydlivý, ať se vám váš sen zdá sebevíc nedosažitelnej, stejně si za ním nepřestávejte jít. Buď vaše snaha nebo naprostá náhoda vás tam stejně dovede. A věřte mi, není lepší pocit, než když si ho splníte!

(A víte co byl taky gól?

Nikdo z mých přátel a kamarádů neměl/nemá ani ponětí, že se focení věnuju. A teď si představte si ksichty, když jsem jim oznámila, že jedu fotit na jeden z největších fesťáků ve střední Evropě ;D)

Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a příště snad u kratšího článku! Pac a pusu

Michelle ♥

Spousta z vás je ještě školou povinných a tak určitě smutníte, že už je srpen a půlka prázdnin je pryč. A pokud jsem teď někoho rozbrečela, tak menší sorry. Ale já smutnim taky, nebojte.
Půlka léta za náma. Půlka období, kdy se jednou za čas nestydim vyjít ven totálně špinavá, neumytá, rozcuchaná a se žvejkačkou v puse. V tom lepším případě. V horším případě ve vlasech.
A tim vyjít ven myslim ze stanu. Do stanovýho městečka. Kde jsou všude poházený odpadky a popel ze včerejšího grilování. A sem tam nějakej ten ožrala, kterýmu se nepovedlo najít stan.
Jasně, nebudu to omílat, řeč je o dalším fesťáku!